Zřejmě nejzávažnější pochybnosti kolem impéria Andreje Babiše pocházejí z dob, kdy už základní kameny Agrofertu pevně stály. Vznikal však holding, který známe dnes. Vše podstatné se odehrálo v dubnu a květnu 1995.
2. 5. 1995 zapsal Krajský obchodní soud v Praze zvýšení základního jmění společnosti Agrofert z milionu korun na 4 miliony korun.
Podkladem pro tento zápis v obchodním rejstříku se stal zápis z jednání mimořádné valné hromady akciové společnosti Agrofert, která se údajně odehrála 13. 2. 1995 v sídle státní akciové společnosti Petrimex.
Vedení Agrofertu rozhodlo kromě výrazného navýšení základního jmění také o vydání 300 akcií o jmenovité hodnotě 10 tisíc korun za jednu. Vydané akcie tedy odpovídaly podílu podniku, o který bylo základní jmění navýšeno.
Podle tohoto zápisu měli zástupci Petrimexu prohlásit, že státní podnik nevyužije svého předkupního práva na upsání nových akcií. Z pozice mateřské firmy totiž bývalý státní podnik zahraničního obchodu disponoval přednostním právem na nákup akcií Agrofertu.
Společnost práva nevyužila, naopak vyjádřila souhlas s nabídkou vydaných akcií jiným zájemcům. Představenstvo mělo na základě rozhodnutí valné hromady do dvou dnů doručit nabídku k upsání akcií vhodným obchodním partnerům.
Těmito zájemci byly společnost O.F.I. – Ost Finanz und Investment A.G. a Spolana Neratovice. Akcie měly upsat v objemu 2,6 a 0,4 milionu korun.
Nad rozhodnutím Petrimexu se přirozeně vznesly různé polemiky. Není možné vysvětlit, proč do aktivit Agrofertu státní podnik nejdříve investoval stovky milionů korun a pak se bez odplaty, nebo jakékoliv jiné zjednané výhody vzdal práva upsat jeho akcie.
Zatímco podíl Petrimexu tak klesl na čtvrtinu Agrofertu, záhadná švýcarská společnost rázem držela 65 procent akcií podniku.
Spolužáci a rozvědčík
Andrej Babiš dodnes tvrdí, že za společností O.F.I. Ost Finanz und Investment A.G. stáli jeho spolužáci z lycea v Ženevě.
Do Švýcarska vycestoval Andrej Babiš jako středoškolák v září 1969. Nejprve navštěvoval státní všeobecné gymnázium. Po zdravotních potížích, kdy onemocněl trombocytopenií a rok se léčil v nemocničních prostorech, nastoupil na College Rosseu, což je právě ono lyceum, kde se měl Babiš s budoucím investorem Agrofertu seznámit.
Problémem z hlediska důvěryhodnosti tohoto tvrzení je ovšem fakt, že na lyceu studoval pouze pár měsíců. Aby si tedy se spolužáky z lycea věřil po krátké známosti natolik, aby mu o více než 20 let později svěřili miliony korun na rozběh firmy, vyžaduje hodně silnou snahu uvěřit Babišově verzi.
Důvěryhodnost tvrzení navíc rozporuje samotný fakt, že Babiš nikdy nejmenoval konkrétní osoby, které měly oněmi dobrými známými ze studentských dob být. Samotná společnost nepůsobí nijak přesvědčivě. Kromě vstupu do Agrofertu není známá žádnou jinou investicí, či byznysovou aktivitou.
V Česku za ni jako jediný viditelný představitel vystupoval Libor Široký. Konkrétně koncem roku 1996 se jméno Libora Širokého objevilo na valné hromadě Agrofertu v roli zástupce švýcarského investora a většinového majitele. Samotný Široký, který léta působil v komunistické kontrarozvědce, o majitelích O.F.I. nic veřejně neprozradil. Postupem času zůstal ve strukturách holdingu Agrofert, kde dnes vede dozorčí radu skupiny.
Další zajímavou personálii je v O.F.I. vidět u manažerského prokrytí v případě osoby Reného Kurtha. Rodák z Ženevy působil ve statutárních orgánech desítek švýcarských firem. Nikde přitom nebyl viditelnou osobou vystupující v nějakých konkrétních podnikatelských projektech a na internetu nemožno o jeho působení najít veřejnou mediální zmínku.
Zajímavou shodou v souvislosti s O.F.I. a Agrofertem je, že Kurth působil nejen ve vedení společnosti O.F.I., ale také firmě Fertagra. Ta vstupovala do podniků, které později ovládl Agrofert jako tichý společník. Fertagra byla dceřinou společností Agrofertu registrovanou ve Švýcarsku. Její přesná úloha v případě operací holdingu není jasná.
Nejde o jedinou kontroverzi, kterou záhadná valná hromada Agrofertu vzbudila. 8. 5. 1995 podalo nové vedení společnosti Petrimex, které nahradilo Antona Rakického a Andreje Babiše podnikateli blízkými slovenským vládním špičkám a zejména straně HZDS Vladimíra Mečiara, u Krajského soudu v Praze žalobu.
V dokumentu pod spisovou značkou Cm 81/95 žádal Petrimex zrušení valné hromady Agrofertu z února 1995 a vymazání zápisů v obchodním registru ze začátku května 1995.
Podivné kroky Petrimexu
Už samotný fakt žaloby vzbudil otazníky, zda zástupci Petrimexu skutečně jednali na údajné valné hromadě Agrofertu v roce 1995 skutečně v zájmu státního podniku. Jen stěží totiž lze vysvětlit postup Petrimexu, který se vzdal zcela závažných nároků v Agrofertu, aby záhy napadal vlastní rozhodnutí.
V žalobě u soudu argumentuje nové vedení Petrimexu rozporem, že jednání zúčastněných osob, které bylo označeno za mimořádnou valnou hromadu společnosti Agrofert, nemohlo být vůbec valnou hromadou společnosti, neboť v rozporu s ustanovením § 187 Obchodního zákoníku nebyl o tomto jednání pořízen notářský zápis.
Ten u valné hromady Agrofertu skutečně chybí a prvotní dokument o záznamu jednání nepůsobí formálně. Bez notáře navíc lze polemizovat o datu a místě, kde se setkání označeno za valnou hromadu odehrálo.
Státní podnik na základě pochyb ohledně konání valné hromady tvrdil, že z jednání údajně uskutečněného 13. 2. 1995 nemohly nastat žádné právní účinky. Petrimex se domáhal zrušení rozhodnutí a vymazání zápisu o navýšení základního jmění a vstupu nového akcionáře do Agrofertu.
Další výrazná pochybnost o tom, zda byla valná hromada skutečná, vyvolala osoba Eleny Trenčianské. V údajné době konání valné hromady byla místopředsedkyní představenstva Petrimexu a členkou dozorčí rady Agrofertu.
Nebylo tajemstvím, že v době údajné valné hromady byla Trenčianská na služební cestě ve Velké Británii. Nevysvětlitelná chyba, nebo záměrné zavádění, bylo součástí žaloby ze strany Petrimexu. U soudního líčení mělo vedení společnosti k dispozici písemné prohlášení Eleny Trenčianské o této skutečnosti. Kdyby doznání Trenčianské nestačilo, soud evidoval jako důkaz také pas manažerky, kde bylo jasně vidět potvrzený výskyt v zahraničí.
Agrofert neuměl vysvětlit, jak je možné, že se Trenčianska v době, kdy se nacházela tisíce kilometrů od místa konání údajné valné hromady, podepsala pod závažná rozhodnutí valné hromady. Oprávněné pochyby vedly k předpokladu, že jednání ze dne 13. 2. 1995 bylo minimálně antedatované, případně se neodehrálo vůbec a bylo zfalšované.
Žalobce během soudního řízení narazil na novou verzi, kterou do té doby Agrofert neprezentoval. Bránící se strana začala obhajovat zápis v obchodním registru jako důsledek nikoliv mimořádné valné hromady z 13. 2. 1995 v Bratislavě, ale mimořádné valná hromady Agrofertu, která se měla podle nové verze konat až 22. 2. 1995 v Praze.
Z tohoto zasedání už, na překvapení Petrimexu, existoval právní záznam. O průběhu nové mimořádné valné hromady měla pořídit zápis notářka Jarmila Humpolcová. Valnou hromadou mělo být potvrzeno zvýšení základního jmění společnosti o tři miliony korun. Ani u nové verze ovšem nezůstalo vše bez pochyb.
Žalobce během líčení po opatření stejnopisu notářského zápisu nahlédl v oddělení sbírky listin tehdejšího Krajského obchodního soudu v Praze do listin, uložených společností Agrofert, aby na další překvapení zjistil, že k datu 17. 3. 1997 sbírka neobsahovala žádné dokumenty týkající se společnosti.
Marná snaha
Druhý den – 18. 3. 1997 – Petrimex písemně požádal Krajský obchodní soud v Praze, aby mu bylo umožněno nahlédnout do listin, uložených v obchodním rejstříku do notářského zápisu zpracovaného pod číslem N47/95 a NZ 49/95.
Žalující strana po prověřujícím kroku zjistila, že soud v archivu notářský zápis nearchivuje. Žalobce se proto oprávněně domníval, že Andrej Babiš dopustil jednání, které bylo v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, zejména s obchodním zákoníkem, ale také porušovalo stanovy společností Petrimex i Agrofert.
Žalobce Babiše obvinil, že požádal notáře o sepsání dvou notářských zápisů ze stejného dne a pod stejným jednacím číslem. Během soudního řízení nebyl tento záměr a tedy také pokus o podvod podnikatele vyvrácen.
Po napadení valné hromady s datem 13. 2. 1992 tak došlo také k tvrzení, že ani mimořádná valná hromada ze dne 22. 2. 1995 se ve skutečnosti nikdy nekonala.
U procesního soudu pak učinil Petrimex rozsáhlé podání, kterým měnil původní žalobu a domáhal se rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že jednání valné hromady z 22. 2. 1995 je neplatným právním úkonem, a s ohledem na tuto neplatnost i neplatnosti zvýšení základního jmění ve společnosti Agrofert.
Toto podání, kterým se doplňovala a měnila původní žaloba, ovšem soud nepřipustil. Odvolání proti tomuto rozhodnutí soudu nebylo přípustné.
Publikaci Z Bureše Babišem si můžete objednat v eshope, či jednoduchým mailem na adrese [email protected]
Svým rozhodnutím soud navodil stav, kdy mohl rozhodovat jen o původním návrhu na neplatnost první mimořádné valné hromady. Rozhodnutí o původním žalobním návrhu by pak bylo bezvýznamné.
Další pokus o zrušení rozhodnutí a jejich následků zaznamenaných v obchodním rejstříku u Agrofertu už pracoval s faktem, že kvůli rozhodnutí soudu k zpochybnění data konání mimořádné valné hromady nedojde.
Petrimex se proto pokusil napadnout oprávnění Andreje Babiše, Antona Rakického a Eleny Trenčianské vystupovat na valné hromadě Agrofertu za mateřskou společnost Petrimex. V době, kdy se údajné valné hromady Agrofertu odehrály, již totiž všichni tři jmenovaní byli ze svých funkcí v Petrimexu odvoláni. Za majoritního akcionáře tak měli na valné hromadě vystupovat noví členové vedení.
Novému řediteli podniku Petrimex Mariánu Mojžišovi, který byl manželem známé kontroverzní rádkyně Vladimíra Mečiara Anny Nagyové, bylo vyčítáno nejasné a hlavně pomalé napadnutí rozhodnutí Agrofertu.
Samotnou valnou hromadu, která vzbuzovala vážné polemiky, napadl téměř dva roky od jejího konání. Podle mnohých bylo kontroverzní také následující jednání Andreje Babiše s Mojžišem, po kterém od právní bitvy Petrimex ustoupil a svůj zbylý podíl prodal za dodnes nepopsaných podmínek Babišovi.
Ukázka kapitoly z publikace Z Bureše Babišem, Tomáš Lemešani
