Paralýza a sledování barbarských útoků ruského agresora na Ukrajině by neměly být odpovědí na to, co diktát strachu a nenávisti z dílny Vladimira Putina přináší. Kreml už dávno napadl i české a slovenské mysle. Je čas vypořádat se s trolly a placenými sabotéry, kteří ohrožují bezpečnost a demokracii. Jasně je pojmenujme a přestaňme tolerovat hazard se svobodou.
Poslední dny, týdny, měsíce a roky ukázaly, že demokracie, bezpečí a zdravé soužití společnosti není jednoznačně dáno ani Čechům a Slovákům.
Při pohledu na téměř 200 tisíc útočně vyzbrojených ruských vojáků kolem ukrajinských hranic či při poslechu Putinových výhrůžek o tom, že nenapadne jen Ukrajinu, ale vrátí Evropu do pořádků před vstupem Česka a Slovenska do NATO, desítky předních českých a hlavně slovenských politiků zlehčovalo tento stav, otevřeně fandilo Rusku, štvalo obyvatelstvo proti spojencům a šířilo ruskou propagandu.
Chceme-li žít na planetě, kde v míru spolunažíváme jeden vedle druhého, kde se zaměřujeme na bezpečnost, zdravý život a rozvoj prosperity, nesmíme tleskat mužíkům, kteří „hrdinsky“ létají se stíhačkami nad paneláky vystrašených ukrajinských rodin.
Část, hlavně Slováků, je dezorientovaná propagandou dokonce do té míry, že ve válku na Ukrajině nevěří nebo věří a fandí jí a přeje si, aby se Rusko přiblížilo hranicím Slovenské republiky. Jako hlavní problém vidí přítomnost spojeneckých jednotek, tedy jednotek armády, které jsme členy, tedy naší armády.
Sebevražedný samolibý a dezolátní postoj ztracené části populace je výsledkem dlouhodobého procesu propagandy, trollingu a užitečného idiotství nejen dezorientovaných aktivních občanů, agentů a oportunistů, ale i široké skupiny veřejných činitelů, včetně vysoce postavených politiků.
Ruská propaganda probíhá přes dezinformační webstránky, je však propojena v ekosystému, kde je následně šířena na sociálních sítích a legitimizována hlasitými prohlášeními politiků a veřejných činitelů i na „mainstreamové“ úrovni.
Je dobré, že se po dlouhé době otevřela otázka zákazu vysloveně dezinformačních internetových zdrojů. Jejich majitelé, kterým je často jednoduché dokázat i financování ze strany agresora – Ruska – musí být také hnáni k trestněprávní odpovědnosti, stali se totiž součástí ruské kampaně, která může vyústit v rozpoutání světové války, a zde už prizma korektnosti a diskuse o svobodě slova ne jsou na místě.
Dodržování vznešených pravidel u těch, kteří tato pravidla cíleně dlouhodobě pošlapávají a zneužívají, není na místě ani v případě politiků a veřejných činitelů.
Platí to také u těch, kteří si dnes gesty kupují svědomí. Nejzřetelnějším příkladem je Miloš Zeman. Český prezident označil jeho dosavadní vztah k Rusku za omyl, přičemž vrcholem jeho přerodu bylo udělení nejvyššího státního vyznamenání prezidentovi napadené Ukrajiny.
Jak upřímně to myslel ve skutečnosti odrážel fakt, že v sále, kde ukrajinskému prezidentovi vzdával hold, seděl i Zemanův poradce Martin Nejedlý, který je známým pro-kremelským lobbistou a podle mnoha indicií také agentem ruských tajných služeb.
Český prezident nebyl schopen ho odvolat ani po tom, co se stalo, a tak je i nadále možná diverzní činnost přímo v nejvyšších patrech české politiky. Hrad díky tomu například nadále pokračuje v dezinformační hře kolem výbuchu muničních skladů ve Vrběticích, které vyhodila do vzduchu služba GRU.
Zemanova skutečně uvěřitelná katarze by přišla pouze v případě jeho rezignace. Jedno gesto a pár vět nevymažou roky diverzní činnosti, kdy s Putinem vtipkoval o vraždách novinářů a pomáhal mu do Prahy pašovat ruské agenty.
Na Slovensku je podobným, i když zdánlivě méně nebezpečným příkladem Peter Pellegrini. Bývalý premiér a členové jeho strany dlouho hájili vojenské manévry Kremlu na ukrajinských hranicích a situaci zlehčovali dokonce i v době, kdy ruská technika hranice překročila.
Bylo by to možné označit za amaterismus a neznalost strany, skutečnost je však hořčejší. Strana Hlas aktivně přiživovala pro-kremelské narativy i dávno před ruskou vojenskou kampaní. Zlehčování anexe Krymu a okupování východu Ukrajiny, zastínilo do oči bijící šíření propagandy v době, kdy se připravovala reakce na odhalení kolem výbuchů ve Vrběticích. Mnoho z členů strany nepochopitelně hájilo ruské tajné služby, vyvolávalo informační šum a věc zlehčovalo. Není se čemu divit, že když takto postupovali při incidentu pár kilometrů za českou hranicí, podobně komunikovali i kampaň pár kilometrů za hranicí ukrajinskou. Skutečná geopolitická orientace je stejně jako financování Pellegriniho strany nejasná.
Ještě horší sortou politické reprezentace, která se otevřeně zastává válečného zločince a doslovně kopíruje celý obsah pro-kremelské propagandy jsou poslanci slovenských parlamentních stran kolem Roberta Fica, Mariana Kotleby, Milana Mazureka a Milana Uhríka. Že je slovenská neonacistická scéna, v podobě Hnutí Republika a strany Kotlebu financována také z Ruska, je známo dlouhá léta. Aktuálně však vzniká i podezření odkud čerpá nejen motivaci, ale také finance bývalý předseda vlády Robert Fico. Ostrá extremistická a pro-putinovská rétorika přišla v souladu s kroky ruské propagandistické mašiny. Boj proti NATO, štvaní proti Spojeným státům americkým či nenávistný lov na pro-západní politiky (strana třeba po zemi vylepila billboardy s fotkami pro-západních politiků a označením „vlastizrádci“) přišel přesně v době, kdy v Moskvě rozhodli o završení rozvratu regionu východní a střední Evropy i vojenské invazi.
Přestože tyto politické subjekty odmítají ukrajinskou válku nazývat válkou, přebírají každý z hoaxů šířených Kremlem či vyzývají Ukrajinu, aby se vzdala, mají dohromady téměř třetinu voličských preferencí. Ukazuje to, jak je propaganda na Slovensku daleko.
Nepřipravenost země je vidět také v tom, že jsou tito extremisté zváni i do běžných politických debat, i ve veřejnoprávních médiích, kde se jejich protistátní a diverzní činnost komunikuje jako alternativní názor, často nekonfrontovaný oponentem, nebo kvalitně připraveným moderátorem. V mnoha jiných demokratičtějších zemích jsou podobné politické subjekty rozpuštěny a představitelé trestně stíháni. V tom je civilizačně jinde už i sousední Česko.
V něm vytahuje prvky pro-kremelské propagandy nepřekvapivě hlavně xenofobní hnutí SPD Tomio Okamury, kterému vliv na vládu přes partnerství s Andrejem Babišem ušlo jen o vlásek. Zpochybňování oprávněnosti pomoci pro Ukrajinu, polemiky o tom, že za ruský vpád může i Západ, NATO a USA, či akcentování problémů s uprchlíky jsou však něčím, co na Slovensku dělají i Peter Pellegrini a další komerční či populističtí xenofobové Slováky považováni za umírněné.
Je nutné prověřit kontakty a motivace těchto postav. A to i tehdy, pokud by došlo ke zdánlivému zastavení války na Východě. Protistátní diverzní činnost podporovaná Kremlem totiž bude pokračovat v případě jakéhokoli vývoje na Ukrajině. Pokud si 5. kolonu v Česku a na Slovensku nepojmenujeme, v tichosti region oslabí a připraví prostředí pro další expanzivní choutky Ruska.
Nesmíme zapomínat ani na fakt, že Rusku nevládne jen Putin, ale ruské tajné služby jako takové. Sen o velkém Rusku, který umí naplňovat pouze vojensky a rozvratně, bude pravděpodobně také v hlavě eventuálního nástupce ruského diktátora.
Platforma Independence sleduje hrozby nezávislosti a demokracie v zemích V4 a Pobaltí. Sleduje hrozby pro vývoj demokracie v regionu, kdo tyto hrozby způsobuje i možné důvody proč. Pokud chcete podpořit projekty Independence, můžete se stát patronem projektu klikem na tento link, anebo darem na Číslo účtu 1027300577/6100 IBAN CZ4961000000001027300577 BIC (SWIFT) EQBKCZPP
