Na rozdíl od TV Barrandov, či serverů jako parlamentnilisty, jiná média nemají v očích Tomio Okamury velkou váhu. Naopak, každé vystoupení využívá k tomu, aby si do nich kopl. Obviňuje je ze záměrné kampaně vůči jeho osobě, veřejnoprávní média navrhuje zcela ovládnout a soukromá označuje za politické nástroje. Jde o paradox. Právě média totiž stojí za jeho úspěchem a dlouho mu pomáhala i ta, které dnes označuje za mainstream.
Z tohoto hlediska je mainstreamem dobré dvě dekády také samotný Okamura. Právě média z něj v počátcích jeho podnikavé kariéry udělala veřejně známou postavu. Kromě ostrého jazyka, či exotického původu mu pomáhala hlavně lenost redaktorů.
Zná to snad každý, kdo jako elév začínal ve velkém komerčním médiu během hospodářské krize. Vedení tlačilo na objemy materiálů, času nebylo dost a etické standardy se předstíraly čím větším zastoupením mluvících hlav v článku, či reportáží.
Když bylo téma složitější a žádný z analytiků k němu neměl co říct, byl tady Okamura. Mluvící hlava, která je schopna peprně okomentovat cokoliv od párku v rohlíku po politickou situaci v Africe. Během pár let a měsíců takhle okomentoval témata počínaje turismem v Česku, japonskou politikou pokračujíc, až po politické a etnické spory o ostrovy Kurily.
Poloviční Japonec s ostrým jazykem z dětského domova byl chutným soustem také pro komerční televizní stanice a také proto skončil Okamura jako častý host populárních diskusních relací. Dívalo se na něj dokonce tak dobře, že si vysloužil obsazení v několika reality šou.
Po tom, co si vytvořil mediální obraz, se rozhodl přesunout do politiky. Ani tam mu značnou dobu pozornost mainstreamu nepřekážela. Problémem začala být až v době, kdy Okamura začal pod označením přímé demokracie šířit extrémní, xenofobní a často bohužel i ultrapravicové myšlenky.
Muž zvyklý na soustavná superlativa a obdiv musel odrazu čelit obviněním, při kterých obhajobě mu chyběly argumenty. To se promítlo do postupně se měnícího vztahu s novináři. Vybral si své populární nekonfliktní a kritiky začal nálepkovat, vymýšlet scénáře o tom, proč vůči němu vedou diskreditační kampaň.
Nenávist vůči médiím sílila ruku v ruce se závažností obvinění, které se kolem jeho osoby množila.
„Tady je to totálně netransparentní. Například Český rozhlas Plus vytvářel z veřejných peněz kreslenou karikaturu, kde mě zesměšňoval před volbami. Kdo mu na to dal peníze? Koncesionáři. Kdo jim to v Českém rozhlasu Plus dovolil? Jestli někdo má problémy s hospodařením, tak je to Český rozhlas a Česká televize. A my to chceme změnit. To znamená, že chceme zrušit koncesionářské poplatky, zestátnit to, a aby byl jasný dohled Nejvyššího kontrolního úřadu nad vaším hospodařením,“ řekl paradoxně v rozhovoru pro Český rozhlas Tomio Okamura.
Eknihu Politika s.r.o. můžete objednat úhradou 149 CZK na účet 1027300577/6100. Do poznámky pro příjemce stačí napsat své jméno a na adresu [email protected] zaslat mail, kde si knihu přejete dodat. Vše lze nakoupit také po kliknutí zde.
Jeho SPD, společně s dalšími stranami, kterým překáží mediální kritika postupně zasahují právě hlavně do veřejnoprávních médií. Společně s komunisty a lidmi Babišova hnutí ANO například hned krátce po volbách v roce 2017 dosáhli postupných změn v mediálních dohledových orgánech, veřejnoprávní Českou televizi i Český rozhlas, které vykazovaly dobré hospodářské výsledky připravili v rozpočtu o několik miliard korun a spustili masivní propouštění personálu.
Dalším problémem okamurovců jsou však soukromá, dobře ekonomicky situována média. Na ty nemají přímé páky, a tak do nich kopou o to víc. Nehledí ani na spojence a kritizují také média z područí politických partnerů, se kterými jsou jinak takřka v stoprocentní shodě.
„Babišova stranická média víme, že neustále skutečně překrucovala, manipulovala informace,“ hodnotil na marko Lidových novin Okamura.
Nelíbí se mu ani Blesk, který z něj v udělal také českou celebritu. Po kritice poměrů Okamury i některých jeho kolegů z SPD se dostal na černou listinu a nezískal tak třeba ani akreditaci na sněm strany.
„Vzpomeňte na všechny předvolební debaty Blesku, my jsme se ani do jedné nedostali, nepozvali nás s tím, že lhali. Obelhávali veřejnost, že prý nemáme pět procent. Výsledek byl 10,6 procenta. Cílem bylo to, aby ukázali, že SPD je nevolitelná strana. Manipulovali si průzkumy. A dávali nám pod pět procent, přestože do jejich předvolebních debat bylo pozváno sedm stran. No, a vidíte, jaký je reálný výsledek. Oni nás nepotřebují. Oni si ty svoje informace vymýšlí,“ obhajoval rozhodnutí po volbách Okamura.
Zřejmě největší verbální rány od šéfa SPD ovšem získává mediální dům Economia. Do něj, jeho titulů a zejména majitele si s chutí trefuje jak Okamura, tak prezident Miloš Zeman, či opakovaně jmenován premiér Andrej Babiš.
„S médii, které vlastní tunelář Bakala, to znamená Hospodářské noviny, DVTV, Aktuálně.cz, tak já jsem známý tím, že bojuji proti vytunelování OKD. Bojuji za vyšetření tunelu v OKD. Dokonce jsem i minulé volební období inicioval vyšetřující komisi,“ kostrbatě vysvětloval v Českém rozhlase kritiku titulů vlastněných Zdeňkem Bakalou.
Podle názoru Tomio Okamury je každý z kritických textů zveřejněných v titulech vydavatelství motivován přáním majitele poškodit Svobodu a přímou demokracii. K novinářům z Economie se proto členové hnutí chovají odměřeně, někdy vulgárně, často poměrně komicky dělají, že je nevidí, nebo neslyší jejich otázky.
De facto ovšem stejný scénář platí o každém, kdo si dovolí kritizovat, včetně autora této publikace. Pokoušel jsem se navrhnout Tomio Okamurovi rozhovor, ve kterém by byl dotázán na všechny kontroverze uvedené v této publikaci. Pozitivní odezvy jsem se ovšem nedočkal. „Vzhledem k tomu, že nás označujete za neonacistickou stranu, nemáme nejmenší zájem s vámi jakkoliv spolupracovat,“ odepsala mluvčí SPD Michaela Dolenská.
Tomio Okamurovi vadí když o něm mluví jako o ultrapravicovém politikovi, xenofobovi, či neonacistovi. Nelíbí se mu ani spojování se sponzory, kteří za SPD stojí, či naznačování jeho vydělávaní na politické činnosti. Zřejmě nejháklivěji však reaguje na jakoukoliv zmínku o podezřeních z jeho nelegálních finančních operací v hnutí Úsvit, nebo podivné transakce v hnutí SPD.
„Médii záměrně šířené lži o SPD mne přinutily k tomu, že jsem si nechal zjistit, kolik milionů skutečně jednotlivé parlamentní strany vydaly v uplynulém roce za mediální služby a čekalo mne překvapení – SPD je až na předposledním osmém místě! Zde vidíte černé na bílém, jakou hnusnou kampaň proti SPD vede novinářská žumpa, když tento týden rozjeli lživou pomluvu, že SPD neadekvátně zaplatila v rámci volební kampaně jedné mediální agentuře, která spadá pod holding známé sociologické společnosti Sanep, sedm milionů korun. A tito zaplacení podvodní novináři hned začali schválně spekulovat, jestli náhodou Okamura netuneluje stranu, což mi nikdy ani v minulosti nebylo prokázáno,“ uvádí Okamura na svých i stranických webových stránkách.
Podle jeho názoru jsou ona podezření dílem novinářské konstrukce. Pravda je však taká, že s nimi přišly úřad pro dohled nad financováním politických stran a policie. Mnoho z podezření je pořád v živém stadiu investigace a média pouze odkazují na to, co je oficiálně zveřejněno úřady.
„Co na tenhle styl novinářské práce říkáte? Má smysl sledovat taková prolhaná média? A jak víte, tuto kampaň rozjely jako vždy zaplacení novináři z MF DNES, Idnes, Lidových novin, Seznam zprávy ve spolupráci s Českou televizí a Českým rozhlasem. Je to hnus, že?,“ pokládá Okamura polovičně řečnickou otázku.
I když kritika novinářské práce patří ke každodenní náplně práce, v některých obdobích se zvyšuje. Vrcholu dosáhla zřejmě těsně po obhajobě prezidentské židle Milošem Zemanem. Kandidát otevřeně podporoval a podporuje Okamurovou stranu a funguje to také opačně. Po vítězství Zemana došlo k do tehdy neznámé aroganci, kdy byly do štábu vpuštěni jenom vybraní novináři a hlava státu některé z nich nechávala, po vzoru SPD vyvádět z prostorů zhýralých oslav hrozbou násilí. Došlo dokonce k inzultaci jednoho z novinářů. Mediální kritiku nebývalé politické kultury Tomio Okamura nepochopil a využil ji k protiútoku.
„Novináři jsou vzteky bez sebe, šíří kolem sebe zlost a nenávist, protože nevyhrál jejich favorit Jiří Drahoš, ale Miloš Zeman, kterého jsme podporovali. Ano, vyhrál program přímé demokracie, program protimigrační, protiislámský a proti diktátu Bruselu. A to je dobře. Novináře štve, že se SPD a našemu programu daří. My v SPD si nenecháme těmito zoufalci zkazit náladu a budeme nadále trpělivě a neochvějně prosazovat náš vlastenecký politický program pro normální slušné, pracující občany,“ oslavoval vítězství spojence Okamura.
Úryvek z knihy Politika s.r.o.
