Andreji Babišovi je často vyčítáno, že se nesnaží po vstupu do politiky zbavovat vlivu na jeho podnikatelské impérium ani naoko. Hra se svěřenskými fondy chvíli fungovala, no arogantní vystupování oligarchy časem začalo vyvolávat silný dojem, že jde pouze o výsměch do tváře kritiků, který má Babiš tak moc rád. Ukázka připravované knihy.
I méně kriticky smýšlející lidé začali šéfovi hnutí ANO vyčítat nenechavou náturu, která mu velela ovlivňovat i v čelních funkcích vlády podmínky podnikání tak, aby vyhovovaly jeho skupině Agrofert. I když jde o v evropských poměrech nebývale masivně rozsáhlý problém, Babišův střet zájmů možno ilustrovat i na dílčí menší legislativní pře, kterou rozpoutal kolem podpory státu ve výrobě biopaliv, ale dovedl ji do nepříčetných rozměrů.
Zlé jazyky tvrdí, že šlo dokonce o jeden ze zlomových okamihů, které rozhodly o tom, že Babiš nezůstane šedým hybatelem v zákulisí, ale otevŕeně vstoupí do politiky. V roce 2010 bojoval o miliardy pro své chemické firmy. Se schvalováním ve Sněmovně to nedopadlo jak chtěl a tak vybublala jeho mediální prohlášení o korupci “Klausových lidí” a protikorupčním boji v politice.
Článek vznikl v rámci přípravy knihy Můj stát, moje firma. Její vznik podpoříte předobjednávkou na tomto linku
Nevrlá reakce přišla poprvé v květnu 2010 kdy podnikateli zablokovalo plán na multimiliardové výdělky ze státní podpory veto prezidenta Václava Klause. Ten shodil ze stolu dlouho nenápadnou, ale pro Babiše velmi lukrativní novelu zákona o ochraně ovzduší. Kromě státní podpory, o které se vedly diskuze měla novela hlavně zvýšit podíl biopaliv přimýchavaných do motorových paliv.
Klaus stopl novelu s argumentem, že zvýšená výroba biopaliv může mít paradoxně negativní dopady na životní prostředí v zemi. Andreji Babišovi to zmařilo investici ve výši 1,6 miliardy korun do továrny na výrobu biopaliv ve společnosti Preol a další miliardy ve formě ušlého zisku, kvůli kterému dlouho úpravu zákona lobbisticky prosazoval.
Andrej Babiš se vůči kroku prezidenta postavil veřejně, v médiích i otevřených dopisech. Tvrdil, že biopaliva prosazuje Evropská unie a Klaus proti nim válčí jenom kvůli jeho zášti vůči Bruselu. Údajné to ohrozilo samotné Česko, které by mohlo platit za nenaplnění požadavek Unie sankce. Šlo o prvou veřejnou válku dvou přátel, kteří svůj vztah budovali na kuloárních setkáních a na privátních tenisových eventech organizovaných Babišem.
Babišova situace navzdory mediálním výpadům nevypadala dobře. Klausovo veto přišlo v roce 2010 těsně před volbami. I tehdy ovšem lobbistické kouzlo začarovalo poslance a přimělo je k nevídaným krokům. Typickým pro to, co později samotný Babiš označoval za “Palermo”.
V prospěch Babišových investic tehdejší místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka přerušil řádnou schůzi a svolal mimořádnou. Ta mala jediný bod programu – prolomení Klausova veta u novely, která hrála v prospěch výrobců biopaliv. Poslanci pak pouhý den před sněmovními volbami prezidentovo veto prolomili.
Dodnes se polemizuje o tom, jak celá novela vznikla, jak k ní byly přilepeny pozměňující návrhy a jak se tento kus legislativy dostal mezi priority tehdejší vlády. Celý postup ve Sněmovně patří mezi nejlepší svědectví o tom, jaký vliv měl Babiš na tehdejší ČSSD. Za zajímavost jistě stojí, že mnoho aktivit při prosazování novely činila asistentka sociálnědemokratického poslance Miloslava Souška Radmila Kleslová. Ano ta Kleslová – později spoluzakládala hnutí ANO a dlouho působila v jeho vedení. Právě ona tehdy připravovala argumentační analýzy v prospěch novely, připravovala pozměňující návrhy a prosazovala je mezi kolegy.
Novela zákona o ochraně ovzduší tak v roce 2010 zvýšila minimální podíl biosložky u benzinu z 3,5 procenta na 4,1 procenta a u motorové nafty ze 4,5 procenta 6 procent. Zavedla i daňovou slevu na vysokoprocentní a čistá biopaliva. Tak přece to klaplo.
Ale Babišova myšlenka na vstup do politiky mezitím přerostla v konkrétní projekt. Velmi úspěšný. U biopaliv byly zájmy Agrofertu prosazeny “o prsa”. Na Sněmovnu se už úplně spoléhat nemohl a s obavami očekával také změnu způsobu volby prezidenta.
Šlo tedy nesporně o jeden ze zlomových bodů budování podnikatelského impéria, ve kterém si uvědomil, že bude jednodušší všechno si řídit i na úrovni vlády. A hned první reakce a vývoj preferencií mu ukázaly, že to opravdu jde. Stát nebyl z tohoto pohledu ničím jiným než firmou. Čím víc do marketingu investoval, tím víc se mu ve formě moci vracelo. Návratnost byla skvělá – už po roku 2013 v podobě židle ministra financí a rostoucího vlivu na činnost celé vlády.
Už po krátkém čase od doby, co musel o novelu zákona vetovanou Klausem bojovat, tak mohl biopaliva “doklepnout” jak se mu jen líbilo. Mistrovský lobbistický majstrštyk také skrz prizma podnikání v biopalivech.
Korunu mu agrochemický oligarcha nasadil po tom, co na místo ministra životního prostředí dosadil bývalého zaměstnance z Agrofertu – Richarda Brabce – do roku 2010 šéfa lovosické Lovochemie. U veřejnosti mu to prošlo jen tak tak, ale postupně si na to, že stát obsadily bývalé lidské zdroje Babišových firem zvykla.
Pak už stačilo, aby úředníci a politici, kteří nedávno za biopaliva bojovali coby zaměstnanci Babišovy firmy, pokračovali v boji i v nových funkcích.
Česko se v roce 2008 zavázalo k Evropskou unii navrženému snižování emisí v dopravě. Do roku 2020 chtěla Evropská unie podle tehdejšího plánu, se kterým pracovala česká vláda, snížit emise skleníkových plynů v dopravě o 6 procent.
A právě na tomto velice široce popsaným závazku stála obhajoba Babišovců v otázce prosazování podpory pro biopaliva. Snižování emisí v dopravě přitom zdaleka nebylo a není jen o biopalivech. Naopak manažment biopaliv v motorových palivech je jen dílčím nástrojem boje proti emisím a samotná Unie se dlouhodobě zabývá jejich zkoumáním a varováním před negativními vlivy nadměrné produkce biopaliv na životní prostředí.
Emise v dopravě se v praxi jednotlivých členských států Evropské unie snižují zejména elektrifikaci vozových parků, přechodem na další alternativní pohony, podporou veřejné dopravy, či inteligentní správou dopravní infrastruktury. Česko prosazovalo coby klíčové opatření přimíchávání biopaliv do konvenčních paliv.
Unie dokonce po zvýhodnění výrobců biopaliv léta kritizovala příliš vysokou daňovou slevu pro biopaliva v Česku, kterou vláda zavedla v roce 2010. V Česku však její kritika nerezonovala, naopak Babišovi lidi začali vymýšlet jak daňovou slevu na biopaliva, coby dočasné opatření prodloužit. Podpora měla vypršet v roce 2015, kabinet premiéra Bohuslava Sobotky ji ale prodloužil o dalších pět let. Zase s falešnými argumenty a odůvodněním požadavkem z Bruselu.
Tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) sice vystupoval jako bojovník proti Andreji Babišovi, dlouze však přehlížel, že s daňovou podporou biopaliv Evropská unie nesouhlasí. Babiš a jeho poslanci v úzkých strašili, že bez podpory biopaliv bude Česká republika sankcionována. Kromě toho, že šlo o lež to nijak nevysvětlovalo proč došlo k prodloužení programu podpory biopaliv a dokonce jeho rozšíření. Řada evropských zemí daňovou podporu výrobcům a spotřebitelům biopaliv nikdy nezavedla.
V roce 2014 místopředseda ANO a další Babišův bývalý zaměstnanec Jaroslav Faltýnek také tvrdě prosazoval podporu bioplynových elektráren. Svolával kvůli ní dokonce hospodářský výbor Sněmovny. Podporu, která se týkala také desítek bioplynek jeho nedávného zaměstnavatele prosadil. Za zajímavost jistě stojí, že první investice do bioplynových stanic přišly vë skupině Agrofert v roce 2013 – po vstupu Babiše do politiky a rok před zavedením bioplynových daňových slev.
Daňová podpora biopaliv včetně těch vyráběných z řepky skončila v roce 2021. Nadále však pokračuje povinné přimíchávání biopaliv do motorových paliv a chyběl vládní plán na využívání biopaliv druhé generace.
Daňová podpora skončila u:
B100 – čistá bionafta, směs do nafty, ale používána i samostatně, vyrobena z řepky
B30 – směsná motorová bionafta SMN B30 – vyrobena kromě jiného z řepky
E85 – ethanol smíšený s benzinem, ethanol vyrábějí z kukuřice, celulózy, pilin
“Povinnost přimíchávat minimální množství biopaliv do motorových paliv za kalendářní rok nadále platí podle zákona o ochraně ovzduší (gesce MŽP), a to ve výši 4,1 obj. procenta biopaliv do benzínu a 6,0 obj. procenta biopaliv do nafty. V tomto případě se jedná v principu o konvenční biopaliva (1. generace). Pro pokročilá biopaliva (2. generace) zatím není povinný podíl stanoven,” odpověděl mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Právě biopaliva druhé generace Evropská unie na rozdíl od konvenčních podporuje. Jsou vyráběna méně škodlivým způsobem, zejména ze zemědělského odpadu. U nich má Česko skluz.
Tomáš Lemešani, Můj stát, moje firma
